Zvýšení výkonu motoru :

 

Jedná se o ověřené malé zvýšení výkonu. Nejprve jsem sháněl různé návody na internetu, v inzerátech a podobně. Všechny návody sice zvýšení slibují, ale za cenu vysokých finančních nákladů, náročného zařízení dílny, změny vzhledu motoru, a snížení životnosti motoru. To všechno jsou věci pro mě nepřijatelné. Proto jsem se rozhodl jít svojí cestou za využití znalostí získaných z knih  Motocykl a jeho obsluha ( A. Tůma 1953) a Motocykl – vyšší škola motorismu ( 1954).

Výsledek je jasně znatelný, neboť za dobu provozu mám okolní silnice dokonale projeté. Místa, která v minulosti jsem projížděl na dvojku a jen výjimečně s větrem v zádech se podařilo trojku udržet, dnes se dá projíždět trojkou. Pastorek sekundárního řetězu je 13 – ti zubové a hmotnost řidiče je stále téměř stejná.

 

V první řadě je nutné zvýšit obsah motoru. V dnešní době se bez problémů dá nechat udělat 8. až 10. výbrus. To je obsah cca 56 ccm.  Je třeba se rozhodnout, jestli použít původní válec, nebo jiný např. koupený na burze. Válec může být ve vnitřním prostoru i poškozený. Při provrtání na průměr 40 ( 8. výbrus ) se většinou poškozená místa ztratí. Cena takového válce na burze bývá 50 – 100 Kč. Nejvhodnější jsou válce od poloviny sedmdesátých let až ke konci výroby, které mají nejširší průřezy kanálů.

Osadíme motor upraveným válcem s pístem. Motor musí být v dobrém technickém stavu a správně seřízen. Nejprve ho musíme dobře zaběhnout ujetím 800 až 1000 km. Nastavení jehly na 3. zářez od shora, olej Mogul TS 1: 30.  Zajíždíme opatrně, bez spolujezdce. Nepřekračovat rychlost 55 km/h. Ke konci zajíždění je možné krátkodobě zkoušet vytáčení kolem 60 km/h. Po dobrém záběhu musí jít motor dobře vytáčet a na rovině je možno dosahovat rychlosti kolem 70 km/h (mazání 1: 40 a jehla na 2. zářezu od shora). Upozorňuji, že vestavěný tachometr je nepřesný a správnou rychlost je možno sledovat přesně jen cyklocomputerem. V tomto okamžiku již musí být znát, že motor jede  lépe než před úpravou.

 

 Abychom využili větší obsah naplno, musíme ho i správně naplnit směsí benzín – vzduch. Vstupní hrdlo karburátoru pro vzduch je dostatečné (je v podstatě podobné jako pro historické motocykly ČZ 125), je třeba upravit hlavní trysku na rozměr 70. Původní trysku č. 68 vyšroubujeme a schováme si ji pro případ, že se úprava trysky nepovede a že bychom ji vraceli zpět. Koupíme trysku novou a tu upravíme. Rozměry trysek jsou vlastně jejich průměry. Jedná se o otvor v podélné ose trysky. Rozměr 0,7 mm (70) je výhodný, neboť takový vrtáček je běžně dostupný. Jdeme – li ho koupit, půjčíme si i  mikrometr abychom vybrali vrták s rozměrem stopky co nejblíže k rozměru 0,70 mm.

Do jedné ruky uchopíme trysku a do druhé vrtáček za šroubovici. Opatrně, velmi lehce otáčením vrtáčku projedeme otvorem v trysce. V žádném případě nevyhýbáme vrtáčkem do stran, abychom nezvětšili otvor příliš. Když bude otvor velký, stoupne neúměrně spotřeba paliva. Při troše šikovnosti se úprava trysky musí podařit. Chci upozornit, že jsem koupil již několik nových trysek s označením č.68, ale skutečný rozměr byl 0,70 mm. Proto se může stát, že vrtáček projde volně, aniž byste otvor zvětšili.

Nyní zašroubujte trysku a vyzkoušejte chod motoru. Po projížďce musíte být s výsledkem spokojeni.  Spotřeba paliva při plně otevřeném plynu stoupne tak o 0,3 l na 100 km. Otáčením plynu do 2/3 spotřeba nevzrůstá. Pokud jezdec má hmotnost asi do 70 kg je možné použít  v rovinatém terénu k sekundárnímu řetězu 14 – ti zubový pastorek. V tomto případě cestovní rychlost stoupne asi o 5 km/h.

 

Poznámka: V žádném případě neupravujte trysku do původního neupraveného motoru. Směs se jen stane bohatší a stoupne spotřeba. Chybí totiž prostor ve válci pro více vzduchu (kyslíku) pro spálení směsi.